pondělí 5. října 2015

Muzeum útrpného práva / tortury






Pojem "Tortura" nebo "Útrpné právo"  si určitě pamatujete z hodin dějepisu na základní škole.
Jedná se o středověký či novověký proces  mučení při vyslýchání vězňů, podezřelých, ale i obyčejných nevinných lidí, kteří se pod návalem bolesti a strachu nakonec stejně ke všemu přiznali. Od roku 1776 je útrpné právo jako součást soudního procesu zrušeno patentem Marie Terezie, a tak si člověk dnešní doby tuto situaci  zřejmě jen stěží představí.
V Českém Krumlově mají  muzeum, kam se můžete vydat a na chvíli se do této  drsné doby přenést. 


Muzeum se rozkládá na ploše 400 m² a najdeme ho na Náměstí Svornosti  ve středověkých sklepních prostorech pod zdejší radnicí. Je ale umístěno v pěší zóně, a proto se přímo k němu autem nelze dostat. Parkoviště ale není tak daleko a  menší procházku částí historického centra ocení jistě každý. Pokud chcete, můžete prohlídku muzea tortury nakombinovat s muzeem voskových figurín a získáte tím výhodnější vstupné.  Nás ale zajímalo jen mučení,  tudíž jediná výhoda, o kterou jsme jevili zájem, byla studentská sleva po předložení karty ISIC.  Hned u pokladny nás  uvítala známá inkviziční železná panna s ostny. Musím říci, že po sejití schodů do expozice, mi dělalo chvilku práci se uklidnit, protože příliš neholduji užším prostorům a vědomí, že se vlastně  nacházím pod zemí.
V celém muzeu je přítmí,  což všemu dodává správnou tajemnou až děsivou atmosféru. Můžete tu napočítat více než sto exponátů. Uvidíte jak mučidla používaná inkvizicí nebo pomůcky pro výkon hrdelního soudu, tak dobové rytiny. Některé nástroje jsou repliky, k nerozeznání od originálu, jiné jsou původní. Každý z nich je opatřen popiskem zahrnujícím informace a historii.  Z předmětů, které lze vidět, se mi momentálně vybavují posměšné oslí masky, pásy cudnosti, cejchy, pranýře, klády, španělská bota, housle, drtička na klouby a prsty, kleště na  trhání nehtů,  skřipec, oslí hřbet neboli trestná koza,  důtky a biče,  nebo křeslo s ostny (určitě to má nějaký oficiální název, my jsme to pracovně pojmenovali "Železný trůn").
 Nejlepší ale je, že kromě vystavených  mučidel tu mají voskové figuríny zařazené v různých prostředích, které jsou doprovázeny audiovizuálními  a zvukovými efekty. Věřte mi, že když koukáte na křičící ženu, kterou olizují plameny, nebude vám moc dobře. A možná si, tak jako já, uvědomíte, že jste přeci jen rádi za dobu, ve které žijete.
Návštěva muzea tak není pouze shlédnutí jakési sbírky, ale především nevšedním zážitkem.

Pokud je pro vás Krumlov trochu z ruky, zkuste Prahu, nebo Valtice, kde se v Žabím sklepě zámeckého parku nachází největší sbírka mučících nástrojů na světě.


Železa, kterými se do kůže vypalovaly cejchy. Trochu mě mrzelo, že v muzeu nejsou popisky, co který značí. 
Na dřevě vlevo jsou symboly  hrdelního práva (= trestů smrti)  -  vidlicová šibenice ( k ní náleží třetí nástroj odzdola) a lámací kolo (první nástroj odshora).  Písmena RBO (druhý nástroj odshora)  jsou zkratkou latinského "Relegatus Bohemiae", což označovalo vyhnance z Čech.
Poslední nástroj úplně dole představuje Fleur de lis -  lilii, symbolizující čistotu.  Spojuje se též s Pannou Marií a vypalovala se na rameno prostitutkám.


Vězeň. Někteří lidé byli "vystavováni" do ulice, pro posměch a výstrahu ostatním obyvatelům.
I když to na fotce není patrné, hlava ležící v jednom z rohů působí velmi reálně. Především díky očím.

Spící žalářník.

Odsouzený v kládě v pozici ve stoje.
Kláda byla ukládána za lehké zločiny, kterými byly například četba a publikace zakázaných knih, svobodné vyjadřování myšlenek a podobné případy.

Pomůcky k bití a mrskání.
Smrt vyhladověním. 

Písař.
Písaři byli přítomni ve vězení a zapisovali průběh mučení a výpovědi obžalovaných do  Acta Negra Maleficorum, neboli smolných knih.
Někdy se jim také říkalo "černé", "popravčí" nebo "krevní" knihy.
Na vpravo jsou vidět nohy mučeného.



1 komentářů:

Z filmu Kladivo na čarodějnice si vzpomínám na konverzaci inkvizitora Jindřicha Bobliga z Edelstadtu s jedním pochybujícím, zda právo útrpné může přinést pravdu.
Ten pochybovač se zeptal: "A co když se nepřizná?"
A Boblig odpověděl: "Na takový případ si nevzpomínám."

V Českém Krumlově jsem byli nedávno, ale toto muzeum jsme minuli. Tady však je vše podstatné :-)

Okomentovat

Budu moc ráda, pokud se rozhodnete přispět svým názorem.
(Pokud nemáte účet na žádné stránce z nabídky, vyberte "Anonymní", vplňte kolonky a nechte na sebe kontakt.)

 
Design Downloaded from Free Blogger Templates Download | free website templates downloads | Vector Graphics | Web Design Resources Download.